Motivace

Moje sestřička má koloběžku už nějaký ten pátek. Pořídila si stroj značky Kostka pro to, aby mohla běhat se psem. Teda spíš proto, aby ji mohl pes tahat za sebou. Koloběžku jsem samozřejmě vyzkoušel a moc se mi to líbilo. Hlavní důvod proč jsem ji začal chtít byl geocaching. Této zábavě jsem úplně propadl a musím pořád hledat všude plastové krabičky :-). Přesuny mezi krabičkami jde řešit mnoha způsoby, ale každý má svá pro a proti. Auto pro mě není, nemám ho a pořizovat si ho asi ještě chvilku nebudu, stejně by nezapadalo do mojí mozaiky geocachingu jako aktivní zábavy. Lehokolo nebo kolo je dobré, ale jenom na kešky mimo město. Na město mi zbyly nohy, občas urychlené pomocí šaliny. A tady jsem právě uviděl prostor pro koloběžku.

Výběr koloběžky

Jak jsem řekl sestřička jezdí na Kostce s 20" kolem vepředu. Není to marné, ale koloběžka se mi zdála dost neskladná pro převozy hromadnou dopravou. Kostku jsem zavrhl taky proto, že jsem se potkal s tvůrcem koloběžek MIBO a jeho přístup,koloběžky a použitý materiál mě nadchly. Jasnou volbou byla koloběžka Master s možností skládání, ale nejel jsem na ní a nechtěl jsem kupovat zajíce v pytli. Náhoda byla na mojí straně a tak jsem dostal možnost si půjčit MIBO stroje v nové Brněnské půjčovně na Pekařské ulici. Půjčovnu můžu vřele doporučit,v krátkosti: vstřícný majitel, kvalitní stroje a příznivé podmínky. Projel jsem město sem a tam,prákrát si namlátil kotníky,  vyzkoušel ještě konkurenční značku a bylo vybráno. Zbývalo jenom napsat milý ježíšku já chci mástra 🙂

Ježíšek narozeninový to už nějak zařídil a já se mohl začít pořádně učit zač je toho loket. Hned o víkendu jsem odhopkal bez újmy 10km do Chvalčova. Na cestu zpět z kopce si ji půjčila Marťa a parádně si při pádu nabila lokty. Přehazování nohou za jízdy chce trochu tréningu. Hlavní je hlídat si kotníky, narazit kotníkem do zadního rychloupínáku je bolest jako sviňa a to je mají Miba narozdíl od Kostek alespoň trochu chráněné gumovým náběhěm.

Jak to vidím po měsíci

Koloběžka nemá tachometr a ani mít nebude, takže odhopkané kilometry nepovím. Kešek jsem na ní odlovil docela dost. Už dostala držák na GPS, brašnu na kraviny a taky nějaký reflexní polep a odrazky, aby ji bylo potmě líp viděl. Kotníky už si tak moc nerasuju jako na začátku, ale pořád si musím dávat pozor. Mé nadšení pro pohyb po městě nezná mezí, podle zákona jsem chodec a to se všemi výhodami. Můžu do pěších zón, podchodů, na eskalátory, do šaliny a setkání s revizory jsem taky vyzkoušel bez potíží. Vhodným doplňkem koloběžky je ještě kus suchého zipu na hrazdě řidítek k upevnění sklopeného zadního kola při přepravě, dost to zjednodušuje manipulaci. S trochou cviku jsem se naučil i vměstnat do našeho malého výtahu bez skládání. Jedinou potíž mám s odhadováníím hrbolů kde může kolobka škrtnout podvozkem. To se mi pořád ještě nedaří odhadnout na 100%.

Závěr bude prostý, chcete-li "zažít město jinak", kašlete na cyklojízdy a vyzkoušejte kolobku, radost vás nemine.