Tag Archives: lehokolo

Cinkání kotouče na kole a jiné radosti s kotoučovkami

Na nové lehokolo jsem chtěl kotoučovky. Měl jsem dřív nějaké potíže s přehříváním ráfku a účinností véčkových brzd při delších sjezdech. Pořídil jsem tedy Formula K24 se standardními kotouči 160 a 180mm. Ze začátku bylo mé nadšení nezměrné, ale časem se při vyšších rychlostech začalo ozývat nepříjemné cinkání. Při řešení jsem prohledal fóra na internetu a našel spoustu prima rad jako výměnu plášťů za nějaké z menším vzorkem, frézování uchycení, zmenšení velikosti a podobně. Pláště jsem vybral z nějakého důvodu a nepojedu do lesa na hladkých, s malými kotouči nezabrzdím svoji nemalou hmotnost no prostě nic pro mě. Po servisu cinkání přestalo do prvního většího zabrždění. Potom opět rozjezd na 25 km/h a cinkání je zpět asi jako Santovy saně. Pravděpodobnou příčinou byla rezonance kotouče na vibrace od pláště.

Konečným řešením cinkání byl nákup bytelných floating kotoučů značky HOPE. Floating neboli plovoucí se kotouče nazývají kvůli zvláštnímu konstrukčnímu řešení. Kotouče mají hliníkový unašeč a na něm teprve nanýtovanou bzdnou plochu. Po nažhavení se tak brzdná plocha může roztáhnout teplem a později smrštit bez deformace. Unašeč také dělá celý kotouč mnohem bytelnější a tak nedochází k jeho rezonancím.

Hope floating

Pro začátek jsem vyměnil jenom velký přední. Účinek mi vyrazil dech a vím, že brzo koupím i nový zadní. Zvoní trochu taky, ale přes přední jsem ho dřív nemohl slyšet.

Pořád ale trvám na tom, že pokud nemáte s véčkovými brzdami opravdu velké problémy tak se kotoučům vyhněte obloukem. Je potřeba docela dost peněz aby k něčemu byly. Na véčka s kvalitními trojsměsovými špalky od BBB nedám dopustit. Jenom moje dvoumetrové rozměrné tělo usazené na lehokole véčky dlouho neubrzdím. Taví se guma, žhaví se ráfky a tak.

Lehokolo detailně



Tento článek jsem napsal pro všechny, které zajímá na jakém kole jezdím. Hlavně teda pro ty které zajímá víc než jen to, že je to oranžové a je to lehokolo.

Proč jsem si vybral lehokolo nebudu rozepisovat, berte to jako fakt nebo mě pozvěte na pivo a já vám to znovu a polopatě vysvětlím. Proč jsem si vybral model Max(Hardcore) to už je debata trošku techničtější. Začínal jsem na Azub4 na kterém se teď vozí Marťa. Model Azub4 nebyl zrovna navržen pro moji délku noh a tak jsem na něm dost bojoval s trasou vedení řetězu. Při konzultaci problému na lehosrazu v Suchém mi Azubáci po několika radách dali Maxe ať se projedu a uvidím. No a bylo to jasné, rozdíl v jízdních vlastnostech byl brutální, vedení řetězu vyřešené a tak dále.

Hlavní výhody Max(Hardcore) tak jak je s odstupem času vidím:

Bytelná zadní stavba (na azub4 asi nejnepovedenější součástka)
Dvě stejná kola = jeden rozměr náhradní duše
Možnost osadit standartní 26“ odpruženou vidlicí(velký výběr)
Připraveno na instalaci kotoučových brzd
Větší průjednost terénem(26“ kola jsou lepší než 20“) 

Nevýhody

Větší výška posezu (do výtahu musím sundávat sedačku)
Celkově delší (hůř se do výtahu strká) 

Moje úvahy jestli Max nebo Hardcore byly ukončeny zjištěním, že se liší jenom osazením. Tak sem si vymyslel vlastní cestu. Zbývalo jen vymyslet jak to celé skoulet abych sehnal dost peněz a měl ho co nejdřív. Měl jsem hodně konkrétní představy o tom jaké bych chtěl osazení a chtěl jsem si se sestavením kola co nejvíc pohrát. V Azubu mým nápadům vyšli vstříc a dohodli jsme se, že koupím rámový set s vidlicí a tlumičem. Zbytek jsem mohl zařídím po svém. Následovalo dokoupení dalších součástek většinou přes eBay, Aukro a podobně. Povedlo se mi to nakonec přesně tak jak jsem plánoval.

Výsledná sestava je následující:

Ráfky: Syncros v bílé barvě
Náboje: Syncros a Novatec (oba s tlustou osou rychloupínáku a s průmyslovými ložisky)
Pneu: WTB NanoRaptor 2.0
Brzdy: Formula ORO24 (kotouče 160 a 180)
Kazeta: SRAM
Řazení: SRAM X.7 (dobrý poměr cena výkon)
Kliky: Shimano LX
Vidlice: RockShox Tora s uzamykáním na řidítka (výborné do kopců)
Zadní tlumič: Manitou Radium RL (tady jsem uzamykání ještě nepoužil)
Pedály: Crank Brothers EggBeater SL(mnohem snadnější nakopávání než u Shimana) 

Když byly díly pohromadě tak jsem samozřejmě okamžitě začal skládat. Jediný zádrhel představovaly kotoučové brzdy, ty doteď neumím plnit a odvzdušňovat a tak nezbývalo než najít nějaký servis kde Formuly umí. Nakonec mi to udělali v Bikezone.cz, kteří tehdy sídlili kousek od mého zaměstnání. Jejich technik je opravdu kapacita a můžu jejich služby jenom doporučit. Kolo bylo zdárně sestaveno a v současné chvíli na něm mám odježděnou prakticky druhou sezónu.

Jediná součástka, která zlobí jsou kotouče na brzdách. Při určitých otáčkách se ozývá cinkání a nejsem schopen se ho žádným způsobem zbavit. Byl mi doporučen nákup takzvaných Floating kotoučů s bytelným středovým unašečem, které prý tento problém spolehlivě řeší. Tak uvidím jestli se odhodlám k jejich nákupu. O dalších součástkách budu asi jenom snít za jasných zimních nocí, ale to zná asi každý lehokolista. To máte Rohloff, Son, Orlieb, floating kolouče, R.A.W. a spousta podobných, no koukněte do webu nebo facebooku Azubu a bude se vám o tom zdát taky.

 

Náboj Novatec

Víkendová akce pro lidičky okolo webu nakole.cz byla naprosto super. Jenom kolo i já jsme dostali zabrat o něco víc než jsme mohli očekávat. Zjistil jsem, například že taková cesta z Lipníka do Hranic podél vody je po dešti naprosto nevhodná pro moji jízdu. Nebo, že zatáčet na šotolině opravdu nejde ve smyku a větru tak 80 km/h. No konečný výsledek téhle akce bylo kolo na špalkách a kompletní generálka. Pravidelné sřípání ze zadního náboje mě vyburcovalo k výběru a následnému nákupu náboje Novatec na průmyslových ložiscích rovnou s novým výpletem kola.. Díky tomu jsem se dostal na pořáídné vyčištění kazety. Čištění teda ještě předcházela ještě jedna príma akce s výrobou biče, který nebyl na skladě v mém oblíbeném obchodě.
Bylo to rychlé a určitě mám teď nějvětší bič v Brně(zkracovat se mi tu hliníkovou fošnu nechtělo, byla by to jenom další práce).

No kompletně jsem si teda vyčistil celé kolečko a po několika dnech bylo zkompletované i skoro nové zadní kolo. Celý natěšený jsem chvátal z obchodu nasadit a vyzkoušet ten zázrak.
A při kompletaci bajku koukám, že jsem zapoměl vyčistit přední kolo. Tu se stala další zásadní chyba, čistím čistím a hle proč mám prasklých 5 špic ve výpletu, to teda nebude zrovna košer stav. Sobota 10:00, nu což v Brně vím o jediném obchodě kde bych ještě mohl koupit špice na 20" kolo. Skáču rychle do šaliny, pohání mě představa parádní jízdy. Na obchůdku už z dálky vidím cedulku v sobotu 13.10 zavřeno. Pomóóóóc.
Když se něco má pokazit tak se to pokazí. Nahodil jsem alespoň 3 náhradní špice do vytipovaných pozic a přepletení předního kolo nechám na další díl seriálu.


První jízda na Novatecu
Je to paráda, takhle lehce jezdilo jenom jedno kolo co znám mámin prvorepublikový hasič (staré kolo příšerného vzhledu s nepochopitelně nepřekonatelnými jízdními vlastnostmi 🙂 ). Až si sedne výplet a přestane rachotit tak to bude parádně tiché. Cvrček není skoro slyšet a to se mi hodně líbí. Rozdíl odporu proti noname vyrachtanému náboji je opravdu obrovský. Další postřehy napíšu možná až po čase používání. Ještě mám trochu cukání pořídit Novatec i dopředu, když už to budu přeplétat.

Novinky na lehokole

Jak jsem psal dříve, přestalo kolo jezdit, protože jsem zničil převodníky. To je teda první novinka, nádherné kliky Shimano LX. Které jsem namontoval na nové prodloužení rámu, mám asi opravdu netypicky dlouhé nohy. Naštěstí i s tímhle kluci z Azubu počítají. Abych to mohl sestavit, tak jsem musel ještě sehnat řetěz. Zkuste si sehnat tři stejné pokud možno dobré řetězy, ani by mě nenapadlo jaký to může být problém.

Následoval problém s přesmýkačem. Původní přesmyk Shimano Alivio neměl požadovaný rozsah a tak jsem mu musel trochu pomoct. První úprava spočívala ve vyhnuti jedné strany aby se řetěz dostal i na největší talíř (opravdu to nebylo dorazem). Tato nouzová úprava sice chvili fungovala, ale po první konzultaci v servisu jsem vylepšil o přesmyk Shimano Deore. Ani jsem nečekal kolik s tím bude problémů. Tak třeba lanka se vyrábějí prý jenom do dvou metrů a to bylo asi o 10 cm méně než bylo potřeba. Tak bylo potřeba změnit vedení bovdenu z vedení skrze ručku na předem přímo k přesmyku. Docela mě naštvalo když mi z kladky přesmyku začalo padat lanko. To se Shimanu moc nepovedlo. Protože jsem  s přesmykem jinak spokojen vyřešil jsem tenhle trabl kouskem reflexní samolepky. Prasečinka já vím.

Trochu naštván problémy pneumatik na mokrých kolejích a horším povrchu obecně jsem se rohodl, že před dovolenou se Slovinsku vyměním pláště.Najít kvalitní plášť na 20ti palcové kolo je fakt oříšek. Kluci v servisu mi našli v katalogu plášť Maxxis Hookworm a byla to láska na první pohled. Akorát jsem si blbec nevyzkoušel jestli se vejde na kolo a tak tam mám jenom ten přední. Zadní se nepopasoval se stavbou tlumiče, jaká škoda. Dozadu jsem teda pořídil Speedmax, se kterým mám dobré zkušenosti z klasiky Author. I Speedmaxovi jsem musel ustoupit odstraněním blatníku a pořízením chrániče na tlumič. Ta zadní stavba poskytuje opravdu hrozně málo místa.

Poslední úlovek který natlačím do článku jsou paraleogramové brzdy XT, které jsem sehnal za rozumnou korunu v aukci. To prosté slovo paraleogram označuje mechanismus, který zajišťuje aby špalek dosedal na ráfek rovně a ne do kruhu jako na klasických brzdách. Dobré je to k tomu, že brzdí lépe, opotřebovávají se rovnoměrně a není potřeba je tak často seřizovat. Na první pohled je to paráda, pravé zkušenosti povím až po prvních mrtvých špalících. I když myslím že už to moc lidí nezajímá a všichni pokukují po hydraulikách. I já pokukuju, ale na tohle kolečko je nenacpu, nemám navářky a vlastně ani chuť a peníze :-).

Lehokolo dojezdilo

Vždy jsem některé věci považoval za nemožné a jedna z nich je vytvoření osmice na talíři kola. To co se mě povedlo není tak uplně osmice, ale asi by to tak šlo nazvat. Nenaboural jsem, netloukl jsem do toho kladivem s vidinou nového dílu na kolo, jenom jsem se rozjel na přechodu u Ronda. Zničeho nic měl řetěz tendenci namotávat se na talíř nadvakrát, to se většinou nestává. Naštěstí jsem to měl domů pár metrů, stát se mi to 30km od Brna byl bych asi značně naštvanější. Ještě pár fotek pro pobavení publika.
ohnutý talíř M-ighty

ohnutý talíř M-ighty, detail s pravítkem
Převodníky "značky" M-ighty tímto důrazně nedoporučuju.

Jak přepravovat lehokolo

Udělal jsem asi opravdu hloupé rozhodnutí, povezu svou novou hračku ukázat domů na vánoce. No jo, ale jak ji tam dostat s krosnou plnou dárků a cukroví. Volba je jasná hodím to bráchovi do auta(náklaďák) na druhé straně Brna  a pak už to bude pohoda.

Cesta ze Starého Brna na Řipskou
Teorie říká, že s kolem je možno cestovat pomocí DPMB(Městská hromadná) i vlakem.
Naivně jsem myslel, že to vlakem půjde snáz protože je větší. Na vlaku je i byrokracie větší a po lehce nesouvislé rozpravě na informacích jsem tuhle možnost navždy zapudil. Před šestou ranní jsem vesele nahodil své obrovské kolo do prázdné šaliny pohodlně dorazil s obrovskou krosnou na zádech(s tou se na lehokolo fakt nedá lehout) na nádraží. Jako další dopravní prostředek jsem si vybral průměrný trolejbus cha. I s běžně dlouhým kolem by to v tomhle prostředku byl problém a co teprve s touhle dlouhou příšerou. Vyzkoušel jsem několik způsobů a nejvíc se mi osvědčilo postavit kolo na zadní a zůstat na konci trolejbusu. Tak jsem nezavazel ani moc lidem a úspěšně dorazil na Řipskou a odtud už to bylo v klidu.

Překvapil mě nezájem řidičů DPMB, který mi na prosto vyhovoval a skoro jsem s ním ani nepočítal, měl jsem dojem, že mě s tím musí vyhodit hned v první minutě kdy se s tím tam začnu pasovat a nestalo se tak. Cyklistům teda DPMB vřele doporučuju v případě nutnosti.

Doma jsme měl možnost vyzkoušet kolo na lehkých kopečcích u kterých vím jak těžce by to do nich mělo jít. I ty kopce časem půjdou, ale zatím moc nejdou.
O vánocích se běhěm chvilky naučili jezdit nejen sourozenci, skoro jsem si připadal jako nemehlo. Brácha už surfuje po netu a hledá co by se kde dalo splašit :-), takhle to začíná to znám. Jsem zvědavej jak to dopadne.

Lehni !

První vyjížďky

Tak už na tom umím jezdit, kdo by to čekal. Můj první výlet vedl po cyklostezce do Tesca a byl to fakt silný zážitek, takhle rychle s tak malým úsilím jsem na klasice nikdy nejel. Minimální aerodynamický odpor je opravdu znát. Cesta je to v celku po rovince takže paráda. Poznávám ještě další vlastnost lehokola, nic pro intoverty, první člověk se vyptával jak se na tom jede a všeobecně jsem byl zdrojem rozruchu.

Další jízdní testy vedly na Červený kopec testnout jak je to teda s tou problematickou jízdou do kopce. Tady jsem se poprvé vyklopil na cestu. Pokud to neumíte tak se do kopce fakt nejde rozjet (zkoušel jsem to do kopce a na mokrých kostkách a už jsem byl na zemi). No do kopce je to opravdu o dost těžší než na klasice, nějak se do toho nejde opřít obzvlášť pokud už nemáte rychlost a máte co dělat s tím udržet směr. Tohle musím ještě potrénovat.

Jěště přidám postřeh nastudovaný z netu kterak přenášet lehokolo třeba do třetího patra jako já. Lehokolo je potřeba otočit koly nahoru a polstrovanou  sedačku opřít o rameno, až na tu váhu je to pohodlnější než nošení klasiky. Vzhledem k délce kola je teda potřeba dát trošku pozor při otáčení na schodech :-).

Lehu zdrar.