Category Archives: Nezařazeno

Arduino: Kde a jak nakoupit

Dnes to nebude moc o bastlení, ale spíš o tom jak si arduino pořídit. Předem upozorňuji, že popisovat budu jenom obchody které jsem sám vyzkoušel. Když přidáte do komentářů jak nakupujete arduina, shieldy a moduly na bastlení budu jenom rád.

  1. hwkitchen.com
    Nenechte se vyděsit anglickým eshopem a cenami v eurech. Je to český obchod, určitě se s nimi domluvíte, dodání je díky tomu opravdu rychlé, cenami ale nemůžou konkurovat číně.
  2. dealextreme.com
    Tohle je čínský obchod s harampádím všeho druhu. Arduina a zajímavé moduly tu najdete nejsnáze v následující kategorii http://dx.com/c/electrical-tools-499/arduino-scm-supplies-436. Nevýhoda je dlouhá doba dodání a taky omezení bezcelními limity EU. Objednávky doporučuji rozdělit tak aby cena jednotlivého balíku nepřesáhla $20. Vyhnete se tak celnímu řízení, které může znamenat výrazné navýšení ceny. Platit se dá přes PayPal. Nevýhodou je trochu pochybná kvalita. Nevsázejte na to, že se vám tu podaří koupit originál. Můj poslední nákup byl ethernet shield,kterému proti originálu chyběla jedna součástka. Nic co by mělo zásadní vliv na funkci, ale nepotěší to. Další zvláštnost je, že jednu desku tam často najdete v několika drobně odlišných provedeních a různých cenách, asi podle různých dodavatelů.
  3. http://shop.snailinstruments.com/
    Pokud se chystáte vyrábět roboty a pohyblivé konstrukce tak tady najdete velký výběr součástek, nejen pro arduino. E-shop nabízí asi největší výběr zajímavých modulů v čechách. Pokud nespěcháte a jste zvyklí nakupovat v zahraničí tak se vám tento e-shop bude určitě líbit jako inspirace.
  4. gme.cz
    GM je tradiční dodavatel součástek a je dobré znát cestu do jeho nejbližší prodejny. Často je to nejrychlejší cesta jak si arduino pořídit, když už ho konečně přidali do nabídky. Použitelné hlavně pro ty kteří mají GM ve městě a desku skladem.

Krom subjektivních dojmů zkusím udělat srovnávací tabulku dodavatelů.

hwkitchen.com dealextreme.com snailinstruments.com GM
Poštovné  63 0, riziko cla  ??? 0
Rychlost dodání 2-3 dny 2 týdny a víc 2-3 dny v prodejnách hned
Jazyk EN(mail – tel. CZ) EN CZ CZ
Uno  595  299  650  680
Leonardo  538  459  650  650
Duemilanove  262  490
Mega 2560  1162  422 1260  1290
Nejlevnější nano klon  956  262 1764

Ceny v porovnání beru podle aktuálního kurzu ČNB.U českých eshopů jsem nakupoval docela dávno tak si tou rychlostí dodání nejsem moc jistý, ale vždy to bylo v pohodě. V ceně poštovného trošku zvýhodňuji GM, ale já tam prostě nakupuji na místě. Nejlevnějším nano klonem jsem měl na mysli libovolnou desku malého formátu s procesorem a ftdi čipem, krom DX měli ostatní originál Nano a proto to srovnání moc nedopadlo.

Než jsem začal dělat tohle porovnání tak mě nenapadlo jak zdrcujícím způsobem dopadne pro české prodejce. Je potřeba si uvědomit, že DealExtreme.com prodává čínské klony a často nemůžete přesně vědět jak bude vypadat to co vám dorazí. Jak se tedy při nákupu rozhodnout?
Pokud začínáte, tak se vám asi nebude chtít čekat a ani nebudete chtít riskovat problémy s  čínskými klony. Jako začátečník budete mít horší pozici při hledání zda problém způsobila vaše chyba a nebo vlastnost čínského klonu. Kupte si Uno z HWkitchen.com nebo si zajděte do GM ve městě a vezměte ho tam. Uno vám bude na hraní stačit a i když si nějakým totálním nadáním odpravíte procesor tak ho vyměníte v patici(tohle se mi zatím nestalo a ta patice má ještě pár dalších výhod). Pokud by vás neodradila čekací doba tak v případě Uno desky by nákup v DealExtreme nemusel být až takovým riskem, ale klony a malé desky pro začátek nedoporučuji.

Pokud se už trochu vyznáte tak asi nečtete tenhle článek, ale jinak já často nakupuju na DealExtremu. Většinou na to nespěchám a rozdíl ceny je obrovský. Zatím jsem neměl příležitost moc litovat.

+ Ondra

Podlehl jsem wordpressu

Ahoj všichni, kdo to tu náhodou čtete. Po dlouhé době co se tu nic nedělo a začnou snad brzo změny k lepšímu. Začal jsem tím, že jsem z webu vyházel všechen kód vlastní výroby a nahradil ho redakčním systémem wordpress. Očekávám, že tato změna ubere některé funkčnosti, na které jsem byl zvyklý a které jste nidky neměli možnost vidět. Snad změna přinese snadnější správu obsahu a nové články, které se vás naopak týkají a o to tu běží.

Takže mi držte palce a já zkusím začít sázet článek o svém CNC bastlu a pár dalších projektech o kterých tu nebyla zmínka.

Mravenci Faraoni válečný stav

Snad každý to ve starším panelovém domě musel zažít, taková drobná setkání prvního druhu. Sedíte v kuchyni a najednou před vámi na stole nebo častěji na parapetu mrňavý zrzavý mravenec. Takhle to začíná a zatím se domnívám, že to neskončí. Každopádně si můžete přečíst průběh mojí války s faraony.

Dějství první: Stěhujeme se

Slyšel jsem o nich strašné pověsti, ale nikdy jsem je neviděl, “faraoni” zní to až mysticky. Při výběru bytu jsem takovou drobnost nebral v potaz a zatím bych svůj názor neměnil. Je to jenom drobná komplikace, zatím. Po nastěhování do bytu jsem našel zastrčených několik zaprášených domečků na návnadu a ani jednoho mravence. Domečky jsem vyhodil. Později jsem se dozvěděl, že byly součástí velké likvidace mravenců v celém domě, jako takové následné opatření kdyby něco náhodou přežilo.

Dějství druhé: Průzkumníci

Asi klasický začátek, v koupelně s umakartovým jádrem potkávám první průzkumníky na parapetu. Většinou tak maximálně 3 kousky. Tady přece nemají co žrát, situaci ignoruju a průzkumníky zabíjím manuálně jako kratochvíli.
Při konzultaci s kolegy vyslechnu zase nějaké děsivé historky a několik vynikajících rad.
Na faraony platí Biolit, ideálně aplikovaný rozdrcením mravence okrajem plechovky.
Chleba před mravenci na stole nejlépe ochrání magický kruh z Jaru.

Tohle nebudu doufám muset aplikovat, průzkumnická fáze života s faraony trvá pár roků. V průběhu jediný vážnější incident. Po vypnutí topení, proběhne vážnější kolonizace parapetu s kytkama z horního patra přes trubku topení. Studiem mravenců na netu zjistím, že mají extrémně citlivý čich. Čerstvý pepř je jenom lehce rozptýlí a tak aplikuji to nejsilnější co mám, Savem obstříkávám mezeru mezi stropem a trubkou topení. Invaze trvale zastavena.

Dějství třetí: Kolonizace kuchyně

Začalo to tentokrát prudce a ne z koupelny kde bych to čekal. Po kuchyni běhají větší množinky faraonů, zdroj nákazy zatím neznámý. Objednávám Liquid Gel Fortox a vyrábím větší množství provizorních domečků z vršků na PET. Nevím proč jsem vyhodil ty staré, které se mi povalovaly po bytě, dva domečky v kutilských potřebách stojí minimálně 150,- Kč. Vyděrači takhle zneužívat cizí nouze, kus plastu tak za 2 koruny a troška chemické břečky. Vršky PETek připravené na parapetu se díky sladkým zbytků stávají okamžitě oblíbeným místem našich faraonů. Jen si zvykejte, zítra uvidíme zač je toho loket.

Dějství snad poslední: Válka

Přišel mi poštou Fortox, nedočkavě jsem naplnil navnadní domečky a číhal jak mravenci zareagují. Jed je to opravdu kvalitní, mravenec po požití nevypadá zrovna OK a umírá. Bohužel sám, po dobu několika následujících dní jsou nástrahy jako jediná věc v našem bytě mravenci zcela ignorovány. Zkouším finty které zabíraly v dětství a to vylepšení jedu něčím voňavým a lákavým. Opět bez úspěchu.

Po několika dnech rezignuji a vybíhám do Bauhauzu prostudovat krabičky a složení všech dostupných jedů. Volím Maxforce LN od AgroBio Opava, účinná látka imidacloprid 0.5g/kg. Drobné granulky sypu mravencům k dispozici a marně očekávám pozitivní reakci. Situace se změní v můj prospěch teprve po zakápnutí granulek vodou, mravenci v ten moment žerou návnadu jak najatí. Po dvou dnech se projevuje výrazný úbytek faraonů na všech lokalitách. V průběhu dalšího měsíce pouze zakápnu návnadu když náhodou nějakého spatřím. Podle množství usuzuji, že se v hnízdech ještě v jedné vlně vylíhli a potom již potkávám jen průzkumníky z okolních prostor domu.

Doufám, že vám můj článek pomůže pokud jste náhodou ve kterékoliv fázi boje. Tuba Fortoxu je zadamo k dispozici prvnímu kdo si o ni řekne, na větší mravence bude možná dobrá. Na dobré rady, zkušenosti a osvědčené prostředky se těším v komentářích.

Doplněno 5.8.2012
Opravdový konec všech problémů a tedy i průzkumníků z ostatních bytů nastal až po zásahu profesionální deratizační firmy, která po všech bytech v baráku napatlala čirý gel na všechna místa kde by mravenci mohli být. Teď je klid už skutečný. Nakonec tedy doporučuji toto řešení, i když vyžaduje spolupráci celého domu. Tímto samozřejmě taky děkuji lidem co u nás dělají tu strašně nevděčnou práci okolo domovní správy.

+ Ondra

Trofej losa do každé rodiny

Naši dobří kamarádi zrekonstruovali a nově zařídili svůj malý byteček 1+kk a jako dobří kamarádi se neuváženě rozhodli nás pozvat na kolaudační párty. Protože byla akce dlouho odkládána tak jsme rozvedli diskuzi co by tak bylo ideálním darem. Napadaly nás tradiční porcelánové lovecké výjevy a podobné nezbytnosti, ale nakonec jsem přišel s trofejí losa. Kdo kdy viděl film Hon na myš tak tuší, proč mě ta myšlenka nemohla už opustit.

Nacpávali jsme s zrovna v jedné Brněnské čokoládovně, když jsme plán potvrdili s prohlášením, že čím dřív kolaudačka proběhne tím méně času budeme na patřičnou šílenost mít. Světe div se najednou byl termín stanoven šibeničně na příští víkend. Rychlý průzkum internetu skončil zjištěním, že trofej losa je k mání za částky blížící se sto tisícům. Tahle cesta nikam nevedla. Z dřívějška jsem ale věděl o existenci stavebnice trofeje z kartonu. Stavebnice byla k mání za $52, ovšem dostat ji do republiky včas za dob ztíženého celního řízení se ukázalo nemožným. A taky dát za srandu na večer tolik peněz mi taky nepřipadlo zrovna adekvátní. Vždyť se tomu zasmějeme a zvíře za týden poletí do sběru.

A teď přichází největší chyba celého projektu, které se prosím vyhněte. Řekl jsem si, že losa přece dovedu vytvořit sám. Základní inspirací byla stavebnice a jako materiál mi posloužil obal ve kterém na firmu přivezli počítačový rack(4 kusy 2.2×1.5m třívrstvý karton). Následovala spousta kreslení, napasovánání a ořezávání. zbytek můžete posoudit na fotkách. Bohužel se mi nepovedla lepší kvalita, fotil jsem na poslední chvíli mobilem.

Los zatím bez parohů

Trofej losa - čelní střed

Trofej losa i s parohy

Detail parohů

Pár rad nakonec pokud by mě někdo lehkomyslný chtěl následovat:
1) pokud máte čas tak se na to vykašlete a nechejte si papírového losa poslat
2) pokud víte o někom na koho to můžete hodit tak se na trofej vykašlete
3) používejte ulamovací nůž se širokou čepelí, ostatní jsou na trojvrstvý karton nepoužitelné
4) hlídejte si prsty, čepel i karton prořežou kůži jen to fikne
5) řez do kartonu vedený pod úhlem klade mnohem menší odpor než řez kolmý
6) spojovací zářez na hřbetu losa klidně udělejte delší (hlubší) než mých 5 cm
7) nosná spodní vrstva je lepená pěnivým PUR lepidlem, vypění se přes nerovnosti a přes noc vytvrdne s velkou zatížitelností, poslední vrstva nejde jinak navázat jinak trofej nepověsíte
8) větší odřezky se vzpříčí v hadici vysavače a jdou špatně ven
9) než začnete lepit parohy tak ověřte, že losa i s nimy zavěsíte, moje byly o dost větší a špatně se dodatečně zkracovaly
10) k lepení parohů se hodí truhlářské svorky

Pokud jste to pořád nevzdali tak jako bonus přidávám náčrt nejhoršího a nejdůležitějšího dílu papírové trofeje.

Náčrt jednoho z nosných dílů trofeje

Dostalo se mi za tvorbu trofeje dvou velkých uznání. První byla pochvala od souseda, který se živí jako preparátor v muzeu a který nejen zvíře poznal, ale vytkl mi pouze zpracování čenichu. Ten bych dnes už asi udělal jinak, ale opakovat to určitě nebudu.

Druhým uznáním je nepřekvapivější skutečnost celé akce a to, že trofej visí.

Umístění trofeje na zdi

Cinkání kotouče na kole a jiné radosti s kotoučovkami

Na nové lehokolo jsem chtěl kotoučovky. Měl jsem dřív nějaké potíže s přehříváním ráfku a účinností véčkových brzd při delších sjezdech. Pořídil jsem tedy Formula K24 se standardními kotouči 160 a 180mm. Ze začátku bylo mé nadšení nezměrné, ale časem se při vyšších rychlostech začalo ozývat nepříjemné cinkání. Při řešení jsem prohledal fóra na internetu a našel spoustu prima rad jako výměnu plášťů za nějaké z menším vzorkem, frézování uchycení, zmenšení velikosti a podobně. Pláště jsem vybral z nějakého důvodu a nepojedu do lesa na hladkých, s malými kotouči nezabrzdím svoji nemalou hmotnost no prostě nic pro mě. Po servisu cinkání přestalo do prvního většího zabrždění. Potom opět rozjezd na 25 km/h a cinkání je zpět asi jako Santovy saně. Pravděpodobnou příčinou byla rezonance kotouče na vibrace od pláště.

Konečným řešením cinkání byl nákup bytelných floating kotoučů značky HOPE. Floating neboli plovoucí se kotouče nazývají kvůli zvláštnímu konstrukčnímu řešení. Kotouče mají hliníkový unašeč a na něm teprve nanýtovanou bzdnou plochu. Po nažhavení se tak brzdná plocha může roztáhnout teplem a později smrštit bez deformace. Unašeč také dělá celý kotouč mnohem bytelnější a tak nedochází k jeho rezonancím.

Hope floating

Pro začátek jsem vyměnil jenom velký přední. Účinek mi vyrazil dech a vím, že brzo koupím i nový zadní. Zvoní trochu taky, ale přes přední jsem ho dřív nemohl slyšet.

Pořád ale trvám na tom, že pokud nemáte s véčkovými brzdami opravdu velké problémy tak se kotoučům vyhněte obloukem. Je potřeba docela dost peněz aby k něčemu byly. Na véčka s kvalitními trojsměsovými špalky od BBB nedám dopustit. Jenom moje dvoumetrové rozměrné tělo usazené na lehokole véčky dlouho neubrzdím. Taví se guma, žhaví se ráfky a tak.

Jak na QR kódy

Od pořízení telefonu HTC Desire jsem naprosto fascinován možnostmi QR kodů. Jsou to takové pokročilejší čárové kódy do kterých je možné uložit nejrůznější data. Do vašeho android telefonu stačí nainstalovat aplikaci "barcode scaner" a můžete informace z kódů snadno scanovat fotoaprátem a používat v telefonu.
 
Nabízí se tak praktická využití jako otištění url v novinách u inzerce nebo QR kód s kontaktními údaji na vizitce. Vizitka byla právě to o co jsem se chtěl pokusit. Jak správný geek jsem chtěl mít na barcamp jmenovku na které bude QR, který umožní komukoliv po nascanování uložit můj kontakt přímo do telefonu.
 
1.QR kód s url tohoto blogu
QR kód s url pistek.eu
2. QR kódem jednoduché vizitky, telefon přímo nabídne uložení do tel seznamu

 
 
Jak na to
Samozřejmě můžete po windovsácku hledat spousty free aplikací a instalovat a blbnout. Nebo jednoduše použít webový generátor. Nevýhoda druhého přístupu tkví v tom, že většina webových generátorů QR vizitek trpí problémy s češtinou. Háčky a čárky jich moc neumí. Toto ovšem není problém www.qrstuff.com kde snadno zadáte obsah a stáhnete obrázek webem vygenerovaný.
Pokud by vám, tak jako mě, nestačily do vizitky položky webem nabízené stačí najít popis vcard en.wikipedia.org/wiki/VCard a napsat si vlastní, který si necháte zakódovat do QR jako text. Tím dosáhnete libovolně komplikované vizitky.
 
A pokud chcete vidět můj výsledný QR tak si mě najděte a nascanujte na brněnském Barcampu.
 

Prism 4D unboxing

Právě dorazil můj nový Prism 4D a nedá mi to abych se nepodělil o pár fotek této nádhery, když už nemůžu jít v tomhle proklatém počasí hned pouštět.

Takhle to vypadalo po vybalení z krabice. Precizně vyvedné pouzdro příjemných rozměrů pro transport, dostatečně tuhé aby se drakovi nic nestalo. Jako měřítko je přiložena krabička sirek.

Prism 4D složený v pouzdře

Po otevření jde vidět v horní polovině dvě poutka pro upevnění ovládacích šňůr. To hodnotím jako skvělý nápad, protože druhé kratší šňůry budu určitě pořizovat. Ve spodní polovině tunýlek pro tyčky a kapsa pro samotný drak. Vše je velice úhledně poskládáno.

Prism 4D otevřené pouzdro

Při vytažení draka mě rozhodně zaskočila jeho hmotnost, je opravdu velice lehoučký. Měl jsem v ruce předchozí verzi Prism 3D a tak jsem na to byl skoro připraven, ale stejně mě to překvapilo. Možná proto, že jsem si to 3D tak nezapamatoval.

Prism 4D vybalený na podlahu

Následovalo složení do provozního stavu. Středová hliníková trubička byla na tyčky docela těsná, ale jinak vše proběhlo v pohodě. Líbilo se mi řešení koncovek na křídlech, ale nepodařilo se mi pořídit žádnou fotku která by byla dostatečně vypovídající. Vypínání látky je holt namakané.

Prism 4D v plné kráse

Ještě detail trubičky pro spojení tyček.

Prism 4D detali spojky

A pohled na křídlo.

Prism 4D křídlo

Tak fotky jste viděli teď se můžu věnovat popisu nákupu. Draka jsem si vybral proto, že jsem měl možnost si pohrát s verzí Prism 3D a moc se mi to líbilo. Zatoužil jsem potom taky po nějakém ultralehkém drakovi do malého nebo žádného větru. Od této verze slibovali trošku víc dračí chování tak uvidíme až se s ním dostanu ven. Nákup proběhl přes eBay. Jediný prodejce na kterého jsem narazil je North Coast Wind Power, který ochotně komunikoval a nabídl poštovné za $24 drak stál $94.95. Odesláno bylo sledovatelným balíkem tak přikládám i záznam časů přepravy aby jste měli přibližnou představu jak dlouho to trvá. Kdyby si náhodou někdo chtěl koupit to samé. Deset dní je myslím dobré scóre.

Zásilka podána dne 03.05.2010.
Zásilka dne 04.05.2010 odeslána do České republiky.
Zásilka dne 11.05.2010 převzata vyměňovací poštou 22000 – pošta Praha 120.
Zásilka dne 11.05.2010 předána k celnímu řízení.
Zásilka dne 12.05.2010 celně propuštěna do další přepravy.
Zásilka přepravována k dodací poště.
Zásilka připravována na dodací poště 60012 – Brno 102 k doručení.
Zásilka doručována dne 13.05.2010 poštou 60012 – Brno 102.
Zásilka dodána dne 13.05.2010 poštou 60012 – Brno 102.

A to je vše přátelé, dalšího článku se možná dočkáte až budu mít draka otestovaného. Případné dotazy neváhejte směrovat na můj email, který najdete v kontaktech.

Update: Lehce jsem draka vyzkoušel a stálo to za to. Bohužel jsem pouštěl jenom na 6m šňúrách na malém trávníku se špatným větrem, ale musel jsem to zkusit. Moc toho zatím s draky neumím tak nečekejte podrobný popis vlatností, jednoduše se mi to líbilo.
Narazil jsem ale na pár drobností, na které je dobré dát pozor. Tyčky přišly v pouzdře omotané rozpadající se gumkou, kterou jsem vyhodil. Neupevněně tyčky mají ale tendenci vypadnout dírou na kraji zipsu. Doporučuju gumičku nebo něco co udrží tyčky pohromadě. Dále jsem málem přišel o koncovku křídla když se odmotal provázek který napíná látku, tenhle problémmě snad bude provázet na všech dracích. Takže určitě hlídat jak jsou koncovky utažené. Naštěstí jsem při prvním letu nic nepřerazil a můžu se těšit na letiště a dlouhé šňůry.

Update:
Drak je to naprosto skvělý, letové pokusy s krátkými šňůrami byly blbost. Drak je nakrátko o hodně hůře ovladatelný a na reakci nezbývá tolik času. Takže pokud je to možné doporučuji na začátek určitě ty originální. Trochu válčím se zalepením hliníkové spojky a obávám se abych ji neztratil, ale to je jenom drobnost.

Lehokolo detailně



Tento článek jsem napsal pro všechny, které zajímá na jakém kole jezdím. Hlavně teda pro ty které zajímá víc než jen to, že je to oranžové a je to lehokolo.

Proč jsem si vybral lehokolo nebudu rozepisovat, berte to jako fakt nebo mě pozvěte na pivo a já vám to znovu a polopatě vysvětlím. Proč jsem si vybral model Max(Hardcore) to už je debata trošku techničtější. Začínal jsem na Azub4 na kterém se teď vozí Marťa. Model Azub4 nebyl zrovna navržen pro moji délku noh a tak jsem na něm dost bojoval s trasou vedení řetězu. Při konzultaci problému na lehosrazu v Suchém mi Azubáci po několika radách dali Maxe ať se projedu a uvidím. No a bylo to jasné, rozdíl v jízdních vlastnostech byl brutální, vedení řetězu vyřešené a tak dále.

Hlavní výhody Max(Hardcore) tak jak je s odstupem času vidím:

Bytelná zadní stavba (na azub4 asi nejnepovedenější součástka)
Dvě stejná kola = jeden rozměr náhradní duše
Možnost osadit standartní 26“ odpruženou vidlicí(velký výběr)
Připraveno na instalaci kotoučových brzd
Větší průjednost terénem(26“ kola jsou lepší než 20“) 

Nevýhody

Větší výška posezu (do výtahu musím sundávat sedačku)
Celkově delší (hůř se do výtahu strká) 

Moje úvahy jestli Max nebo Hardcore byly ukončeny zjištěním, že se liší jenom osazením. Tak sem si vymyslel vlastní cestu. Zbývalo jen vymyslet jak to celé skoulet abych sehnal dost peněz a měl ho co nejdřív. Měl jsem hodně konkrétní představy o tom jaké bych chtěl osazení a chtěl jsem si se sestavením kola co nejvíc pohrát. V Azubu mým nápadům vyšli vstříc a dohodli jsme se, že koupím rámový set s vidlicí a tlumičem. Zbytek jsem mohl zařídím po svém. Následovalo dokoupení dalších součástek většinou přes eBay, Aukro a podobně. Povedlo se mi to nakonec přesně tak jak jsem plánoval.

Výsledná sestava je následující:

Ráfky: Syncros v bílé barvě
Náboje: Syncros a Novatec (oba s tlustou osou rychloupínáku a s průmyslovými ložisky)
Pneu: WTB NanoRaptor 2.0
Brzdy: Formula ORO24 (kotouče 160 a 180)
Kazeta: SRAM
Řazení: SRAM X.7 (dobrý poměr cena výkon)
Kliky: Shimano LX
Vidlice: RockShox Tora s uzamykáním na řidítka (výborné do kopců)
Zadní tlumič: Manitou Radium RL (tady jsem uzamykání ještě nepoužil)
Pedály: Crank Brothers EggBeater SL(mnohem snadnější nakopávání než u Shimana) 

Když byly díly pohromadě tak jsem samozřejmě okamžitě začal skládat. Jediný zádrhel představovaly kotoučové brzdy, ty doteď neumím plnit a odvzdušňovat a tak nezbývalo než najít nějaký servis kde Formuly umí. Nakonec mi to udělali v Bikezone.cz, kteří tehdy sídlili kousek od mého zaměstnání. Jejich technik je opravdu kapacita a můžu jejich služby jenom doporučit. Kolo bylo zdárně sestaveno a v současné chvíli na něm mám odježděnou prakticky druhou sezónu.

Jediná součástka, která zlobí jsou kotouče na brzdách. Při určitých otáčkách se ozývá cinkání a nejsem schopen se ho žádným způsobem zbavit. Byl mi doporučen nákup takzvaných Floating kotoučů s bytelným středovým unašečem, které prý tento problém spolehlivě řeší. Tak uvidím jestli se odhodlám k jejich nákupu. O dalších součástkách budu asi jenom snít za jasných zimních nocí, ale to zná asi každý lehokolista. To máte Rohloff, Son, Orlieb, floating kolouče, R.A.W. a spousta podobných, no koukněte do webu nebo facebooku Azubu a bude se vám o tom zdát taky.

 

Draci.net

V loňském roce jsem si na veletrhu měl možnost vyzkoušet létání s řiditelným drakem. Prohnal jsem instruktora po celé ploše, když mi zvedal do vzduchu neustále padajícího draka. Moc se mi to zalíbilo, i když musím s odstupem času uznat že bez toho instruktora to není taková sranda. Hned jsem si koupil malé metrové křídlo, které vypadá jako malý řiditelný padák na dvou šňůrách. V podstatě jsem s ním odlétal celou sezónu. Minulé léto jsem ale přišel na první sraz v Medlánkách, organizovaný pravě přes Draci.net a tam jsem poprvé viděl akrobatické delta draky. Netrvalo dlouho a dostal jsem čirou náhodou k narozeninám akrobatického draka Eolo Over z brněnské prodejny kitecentrum.cz. Musím říct, že ty triky rozhodně nejdou tak snadno jak se zdá z prezentačního videa, ale možná právě proto mě to ještě baví. Po srazu akrobatických draků v Jihlavě, který proběhl o víkendu mám už objednaného třetího draka a mám tak trochu tušení, že mi to tempo co rok to drak vydrží . Jestli vás někdy pouštění draků bavilo tak se určitě koukněte na draci.net a shop kitecentrum.cz a možná objevíte taky prima koníček na větrné dny a třeba se potkáme na některém dalším společném létání na letišti v Medlánkách. Draky jde totiž pouštět celý rok.

Koloběžka

Motivace

Moje sestřička má koloběžku už nějaký ten pátek. Pořídila si stroj značky Kostka pro to, aby mohla běhat se psem. Teda spíš proto, aby ji mohl pes tahat za sebou. Koloběžku jsem samozřejmě vyzkoušel a moc se mi to líbilo. Hlavní důvod proč jsem ji začal chtít byl geocaching. Této zábavě jsem úplně propadl a musím pořád hledat všude plastové krabičky :-). Přesuny mezi krabičkami jde řešit mnoha způsoby, ale každý má svá pro a proti. Auto pro mě není, nemám ho a pořizovat si ho asi ještě chvilku nebudu, stejně by nezapadalo do mojí mozaiky geocachingu jako aktivní zábavy. Lehokolo nebo kolo je dobré, ale jenom na kešky mimo město. Na město mi zbyly nohy, občas urychlené pomocí šaliny. A tady jsem právě uviděl prostor pro koloběžku.

Výběr koloběžky

Jak jsem řekl sestřička jezdí na Kostce s 20" kolem vepředu. Není to marné, ale koloběžka se mi zdála dost neskladná pro převozy hromadnou dopravou. Kostku jsem zavrhl taky proto, že jsem se potkal s tvůrcem koloběžek MIBO a jeho přístup,koloběžky a použitý materiál mě nadchly. Jasnou volbou byla koloběžka Master s možností skládání, ale nejel jsem na ní a nechtěl jsem kupovat zajíce v pytli. Náhoda byla na mojí straně a tak jsem dostal možnost si půjčit MIBO stroje v nové Brněnské půjčovně na Pekařské ulici. Půjčovnu můžu vřele doporučit,v krátkosti: vstřícný majitel, kvalitní stroje a příznivé podmínky. Projel jsem město sem a tam,prákrát si namlátil kotníky,  vyzkoušel ještě konkurenční značku a bylo vybráno. Zbývalo jenom napsat milý ježíšku já chci mástra 🙂

 

Ježíšek narozeninový to už nějak zařídil a já se mohl začít pořádně učit zač je toho loket. Hned o víkendu jsem odhopkal bez újmy 10km do Chvalčova. Na cestu zpět z kopce si ji půjčila Marťa a parádně si při pádu nabila lokty. Přehazování nohou za jízdy chce trochu tréningu. Hlavní je hlídat si kotníky, narazit kotníkem do zadního rychloupínáku je bolest jako sviňa a to je mají Miba narozdíl od Kostek alespoň trochu chráněné gumovým náběhěm.

Jak to vidím po měsíci

Koloběžka nemá tachometr a ani mít nebude, takže odhopkané kilometry nepovím. Kešek jsem na ní odlovil docela dost. Už dostala držák na GPS, brašnu na kraviny a taky nějaký reflexní polep a odrazky, aby ji bylo potmě líp viděl. Kotníky už si tak moc nerasuju jako na začátku, ale pořád si musím dávat pozor. Mé nadšení pro pohyb po městě nezná mezí, podle zákona jsem chodec a to se všemi výhodami. Můžu do pěších zón, podchodů, na eskalátory, do šaliny a setkání s revizory jsem taky vyzkoušel bez potíží. Vhodným doplňkem koloběžky je ještě kus suchého zipu na hrazdě řidítek k upevnění sklopeného zadního kola při přepravě, dost to zjednodušuje manipulaci. S trochou cviku jsem se naučil i vměstnat do našeho malého výtahu bez skládání. Jedinou potíž mám s odhadováníím hrbolů kde může kolobka škrtnout podvozkem. To se mi pořád ještě nedaří odhadnout na 100%.

Závěr bude prostý, chcete-li "zažít město jinak", kašlete na cyklojízdy a vyzkoušejte kolobku, radost vás nemine.