Category Archives: Bastlení

Arduino 4: sériový port a podmínky

Sériový port je hodně důležité rozhraní, se kterým by jste se určitě měli naučit pracovat. Můžete pomocí něho zjistit co se děje uvnitř obvodu, když máte pocit, že je s programem něco špatně a přesně nevíte co. Také pomocí něho můžete komunikovat s počítačem nebo jinými obvody či arduiny.

Sériový port je na arduinu standardně vyveden na převodník “USB<>Serial” a přes USB připojen k počítači. Díky tzv. bootloaderu je sériový port využíván také k nahrávání programů do arduina. Tato konstrukce nám umožňuje vyzkoušet používat sériový port aniž bychom museli na běžném arduinu cokoliv měnit nebo zapojovat.

Nahrajte do arduina náledující zdrojový kód a zapněte v programu “Serial Monitor”, který najdete v menu “Tools”. Pozor rychlost musíte nastavit na stejnou hodnotu jakou jsme použili v programu tedy 9600, ale to by mělo být přednastaveno.

void setup() {
 //konfigurace rychlosti serioveho portu
  Serial.begin(9600);

  while (!Serial) {
    ; // cekani na pripojeni serioveho portu, pry nezbytne pouze u desky Leonardo
  }

  // Prvni vypis na seriovy port
  Serial.println("Ahoj tady Arduino");
}

void loop(){
  Serial.println("Odpocet jedne sekundy"); // vypis hlaseni v cyklu po jedne vterine
  delay(1000); // pauza jedna vterina
}

Okno výstupu sériového portu

Na obrazovce máte právě toto okno na kterém každou vteřinu přibývá jedno hlášení. Abych tuto kapitolu nevěnoval jenom téhle drobnosti tak přidáme ještě nějaké kostičky ať si máte s čím hrát. Pro ty kteří už něco programovali bude tahle část dost jednoduchá a zdlouhává.

Naučíme se použít proměnnou typu int. Typ int je základním typem pro ukládání celých čísel. Vejdou se do něj čísla od -32768 do 32767 protože je ukládán v 16 bitech paměti (tohle se může lišit podle typu procesoru, třeba arduino due používá k ukládání dvojnásobek místa a tak je potom rozsah -2147483648 až 2147483647).

void setup() {
 //konfigurace rychlosti serioveho portu
  Serial.begin(9600);

  while (!Serial) {
    ; // cekani na pripojeni serioveho portu, pry nezbytne pouze u desky Leonardo
  }

  // Prvni vypis na seriovy port
  Serial.println("Ahoj tady Arduino");
}
int pocitadlo;
void loop(){
  pocitadlo++; // zvetseni promenne pocitadlo o jednicku na zmenseni muzeme pouzit --
  Serial.print("Ubehlo "); //funkce print je podobná println jenom neukonci radek
  Serial.print(pocitadlo); // vypiseme obsah promene pocitadlo
  Serial.println(" sekund");
  delay(1000); // pauza jedna vterina
}

Když použijete tento program tak výstup vypadá následovně:

Ahoj tady Arduino
Ubehlo 1 sekund
Ubehlo 2 sekund
Ubehlo 3 sekund
Ubehlo 4 sekund
Ubehlo 5 sekund
Ubehlo 6 sekund
Ubehlo 7 sekund
Ubehlo 8 sekund
Ubehlo 9 sekund
Ubehlo 10 sekund
Ubehlo 11 sekund

Program by počítal až do 32767 a potom by takzvaně přetekla proměnná a začal by od znovu od -32767.

Taky se vám ta čeština výpisu moc nelíbí? Tak vylepšíme program ještě o použití podmínek.
Podmínka se píše následovně:

if(pocitadlo>5){ // podmínka "je pocitadlo větší než 5", pokud platí proveď příkazy v následujících složených závorkách
   Serial.println("Ubehlo vice nez 5 sekund");
}else{ // pokud podmínka neplatila proveď v těchto složených závorkách
   Serial.println("Ubehlo mene nez 5 sekund");
}

Tu část, která začíná else nemusíte používat a můžete psaní ukončit uzavřením závorek. Else část je volitelná. Podnímky jdou taky skládat za sebe a to si ukážeme na příkladu.

Podmínku použijeme k tomu abychom narovnali pošramocenou češtinu programu.

void setup() {
 //konfigurace rychlosti serioveho portu
  Serial.begin(9600);

  while (!Serial) {
    ; // cekani na pripojeni serioveho portu, pry nezbytne pouze u desky Leonardo
  }

  // Prvni vypis na seriovy port
  Serial.println("Ahoj tady Arduino");
}
int pocitadlo;
void loop(){
  pocitadlo++; // zvetseni promenne pocitadlo o jednicku na zmenseni muzeme pouzit --
  Serial.print("Ubehlo "); //funkce print je podobná println jenom neukonci radek
  Serial.print(pocitadlo); // vypiseme obsah promene pocitadlo

  if(pocitadlo==1){ // pocitadlo je rovno presne 1
    Serial.println(" sekunda");
  }else if(pocitadlo<5){ // pocitadlo je mensi 5
    Serial.println(" sekundy");
  }else{ // pocitadlo je vetsi 5
    Serial.println(" sekund");
  }

  delay(1000); // pauza jedna vterina

}

Opravu slova sekundy jsme provedli podmínkou pokud se rovná jedné vypiš sekunda, pokud ne tak se rozhodni, je menší než 5 napiš sekundy, pokud je vetší napiš sekund.
Ještě pro úplnost jak se porovnávají čísla:

  • == rovná se (pozor na jedno = to není porovnání, ale přiřazení, tedy nastavení proměnné na hodnotu)
  •  > je větší
  • < je menší
  • <= je menší nebo stené
  • >= je větší nebo stejné
  • != nerovná se

Slovo “Ubehlo” už si určitě napravíte sami. Aby byl výklad o podmínkách trochu kompletní tak si ukážeme ještě konstrukci přepínače. Co kdybychom chtěli vypisovat vteřiny ne čísly, ale slovy? Pomocí nám známých podmínek by to bylo snadné, ale poměrně zdlouhavé a tak trochu kostrbaté.

if(pocitadlo==1){
  Serial.print(" jedna ");
}
if(pocitadlo==2){
  Serial.print(" dve ");
}
if(pocitadlo==3){
  Serial.print(" tri ");
}
// a tak dále

K tomu existuje přepínač neboli anglicky switch.

switch (pocitadlo) {
    case 1:
      Serial.print(" jedna ");
      break;
    case 2:
      Serial.print(" dva");
      break;
    case 3:
      Serial.print(" tri");
      break;
    default:
      Serial.print(" neco jineho");
  }

Je mi jasné,že jeho krásu objevíte až časem, protože ta vynikne až při delším kódu než jsou tyhle hrátky.

Myslím, že máte stavební kameny, se kterými už můžete začít stavět svoje programy. Brzo dopíšu článek o cyklech a pak snad půjdem na něco komplikovanějšího.

Arduino 3: První program

Dnešní díl věnuju tomu jak arduino oživit a donutit jej vykonávat nějako činnost, kterou si vymyslíte. Budete potřebovat nějakou Arduino desku ať již originál, nebo některý z jeho klonů. Dále si musíte stáhnout GUI, neboli program kterým budeme kód překládat a nahrávat do desky. Program je zdarma ke stažení na webu http://arduino.cc/en/Main/Software.
Po spuštění před sebou uvídíte zhruba toto (různé verze se drobně liší).
Pohled na hlavní gui po spuštění

Popořadě projdeme všechny možnosti, které se nám nabízejí, pokud by vás to nudilo přeskočte nakonec na odeslání prvního programu.

Ikony:

  •  Verify: kontrola zdrojového kódu programu na výskyt formálních chyb
  •  Upload: provede to samé co verify a nakonci nahraje program do Arduina
  •  New: otevře nové okno s čistým souborem
  •  Open: slouží k otevření staršího souboru (soubory pro arduino se nazývají Sketch)
  •  Save: uloží hotový nebo rozpracovaný soubor
  •  Serial monitor: spustí zobrazení výstupu sériového rozhraní Arduina, význam tohoto výstupu si ukážeme v dalších dílech

Menu: Vyberu pouze podstatné a zajímavé položky, k ostatním se dostanete sami nebo se jim budu věnovat až to bude nezbytné.

  • File > Upload Using Programmer: možnost nahrát kód pomocí programovacího prostředku přímo do čipu, může se hodit jste si koupili některou z minimalistických verzí arduina a programátor
  • File > Examples: tady najdete různé příklady programů s anglickým komentářem, doporučuji prozkoumat, některé z nich budeme používat abych vám ušetřil kopírování z webu
  • Sketch > Import Library: tady najdete připravené knihovny pro jednodušší programování pomocí předpřipravených funkcí, ukážeme si později
  • Tools > Board: předtím než začnete programovat je potřeba zde vybrat které konkrétní arduino vlastně máte
  • Tools > Serial Port: pokud máte připojených více desek najednou tak zde můžete vybrat kterou z nich programovat (který sériový port počítače využívat)
  • Tools > Burn bootloader: pokud máte programátor tak touto položkou se do prádného Atmega čipu nahrává základní SW adruina
  • Help: nápověda

Tam kde je na mém obrázku nápis “Arduino Mega (ATmega1280) on Com11″(spodní použek) tam by se mělo zobrazit jakou desku máte vy a kam je připojená. Pokud je to špatně, nebo to tam není, zvole v menu správné položky.

V černém poli výše se budou zobrazovat informace z průběhu kontroly a nahrávání programu. Pokud bude něco špatně tak zde zjistíte co.

Konec teorie vyberte příklad z menu “file”>”examples”>”1.basic”>”blink” a nebo zkopírujte následující text do hlavního okna. Jediný rozdíl je v překladu komentářů do češtiny

/*Blink
Zapne led diodu na jednu vteřinu, následně ji na vteřinu vypne, takhle pořád dokola.

Tento příklad je možno volně šířit.
*/

// k pinu 13 je připojena led dioda na většině Arduino desek.
// provedeme pojmenování:
int led = 13;

// následující funkce setup se provede vždy jen jednou a to po stisknutí tlačítka reset nebo zapnutí desky:
void setup() {
// nastavíme pin s LED jako výstupní(EN: output).
pinMode(led, OUTPUT);
}

// funkce loop(CZ: smyčka) se pouští pořád dokola dokud je deska zapnutá:
void loop() {
digitalWrite(led, HIGH); // zapni LED (HIGH (CZ: vysoká) je úroveň napětí nebo taky logická úroveň
delay(1000); // čekej 1000ms
digitalWrite(led, LOW); // vypni LED nastavením napětí nebo logické úrovně na LOW (CZ: nízká)
delay(1000); // čekej 1000ms
}

Pokud jste to doteď neudělali tak připojte arduino k počítači, vybrerte v menu správný Board, a můžete stisknout Upload. Následně uvídíte průběh Verify a následně průběh Uploadu. Je možné, že se vás teď Arduino zeptá na správný sériový port. Pokud ano tak je to pravděpodobně ten s nejvyšším číslem.

Pokud nikde nenastala chyba tak v programu vidíte informaci “Upload Done” a na arduinu vám poblikává červená led dioda. Gratuluji, je to tam, a teď si rozebereme proč se to vlastně děje a co znamenají jednotlivé části programu. Hlavní výhodou příkladu Blink je jeho jednoduchost a funkčnost bez připojování dalších součástek. Standardní arduino má totiž k vývodu(pinu) 13 připojenu led diodu.

Když se podíváte na zdrojový kód příkladu tak snadno zjistíte například způsob psaní komentářů a formátování textu.

 /* Takhle se píše libovolný komentář a ukončit ho musíme zase naopak */

//nebo můžete udělat jednodušší jednořádkovou poznámku takhle

//řádky se ukončují středníkem
int led = 13;

//na konci definice funkce se středník nepíše
setup(){
}

Dál uvidíte tři základní části programu, které jsou vždy podobné.

  1. deklarace Nastavení pojmenování portů(pinů), pojmenování proměnných, nastavení konstant, seznam použitých knihoven. Tato část je vždy na začátku před ostatními funkcemi.
  2. nastavení prostředí Funkce “setup”, tady provedete úkony, které jsou nezbytné pro to aby běžel hlavní program například: kontrolu připojených součástek, vynulování poloh mechanismů, nastavení provozních parametrů hardwaru
  3. hlavní smyčka programu Funkce “loop”, sem patří to hlavní co má program vykonávat po celou dobu zapnutí.

Tak to by bylo pro dnešek vše. Můžete pokračovat tím, že budete tento příklad zkoušet upravovat nebo můžete prozkoumat ostatní příklady. Pokud máte nějaké základy angličtiny tak na tom nic těžkého není. V dalším dílu se pokusím vysvětlit funkci a smysl sériového portu. Je to další vybavení arduina, které máte k dispozici aniž by jste museli něco kupovat a připojovat.

+ Ondra

Arduino 2: Nepájivé kontaktní pole

Nepájivé kontaktní pole, anglicky breadboard, je výborný pomocník pro každého elektronika kutila. S jeho pomocí můžete vyvíjet a testovat jednodušší konstrukce bez potřeby pájet každou součástku na dráty nebo plošný spoj. Jednoduše řešeno je nepájivé kontaktní pole jenom takový velký konektor plný zdířek s dobře navrženým propojením.

Polí se vyrábí velké množství typů, ale rozvržení je zhruba stejné u všech typů tak popíši to moje a snad se s tím neztratíte. Na krajích najdete dvě podélné řady pro plus a mínus napájení. Uprostřed bývá širší mezera s roztečí pro zasunutí integrovaného obvodu. Od této štěrbiny vedou sloupce propojených dírek tak, aby se ke každému vývodu Integrovaného obvodu dalo napojit několik drátků a nebo součástek. Na následujícím odporném obrázku z mobilu jsem barevně označil typické propojení zdířek v poli. Na horním a dolním kraji najdete dvě řady zdířek propojených do horizontálních řad(modrá a červená), typicky se vyžívají pro rozvod kladného a záporného napětí. Střední část pole je propojená vertikálně (fialová barva) tak abychom v místě prostředního dělícího pruhu mohli zabodnout integrovaný obvod a měli od každé jeho nožičky vyvedené čtyři další zdířky pro připojení součástek a propojovacích drátků.

Zapojení nepájivého kontaktního pole

Po dlouhých a bolestivých zkušenostech doporučuji věnovat čas a nebo peníze na pořízení propojovacích vodičů. Dlouho jsem zapojoval s odizolovanými měděnými drátky, ale teď to nazývám cestou do pekel. Odizolované drátky nemají často tak dobrý kontakt jako jehlička propojovacího vodiče a také při odizolování často dochází k zeslabení drátku na konci izolace. Holé drátky se často ulamují v dírkách a jdou odsud jenom obtížně vytáhnout.

Propojovací vodiče si můžete koupit hotové a nebo vyrobit. Sám používám jehličky které se dají kleštěmi nalisovat na měděné lanko. Tento postup je poměrně pracný a bez zalisovávacích kleští je obtížné vyrobit kvalitní spoj. Pokud by někdo z čtenářů věděl kde sehnat kleště na zalisovánání konektorů tak mu budu za takovou informaci zavázán. V Brněnském GM jsem strávil dobrou půlhodinu testováním nejrůznějších kleští, které mi prodavač nabídl. Nakonec jsme nenašli nic čím by konektory šly zalisovat.

Měně pracný a levnější postup je naletovat jehličku na odizolované lanko a spoj překrýt smršťovací bužírkou. Tento postup používám spíše nouzově, třeba když mi dojdou nalisovávací jehličky a najdu jenom ty do plošného spoje.

Pro arduino se často využívají miniaturní pole, která je možno přilepit na zvláštní shield (deska která se zasune do konektorů a překryje tak celé arduino). Tato ovšem nabízejí jenom malé možnosti omezené velikostí a pokud vím tak u nás nejsou moc k sehnání. Osobně využívám větší pole, které mám nalepené na plastové desce s přišroubovaným arduinem. Taková konstrukce zjednodušuje hlavně přenášení zapojeného celku. Plast je nějaká lehčená PVC deska z Hornbachu. Většina nepájivých kontaktních polí je ze spodní strany pokrytá samolepící vrstvou a to hodně usnadňuje konstrukci podobných celků.

Arduino společně s breadbordem

A to je dnes vše, moc jsem toho o samotném arduinu nenapsal, snad to příště bude lepší.

Arduino 1: Bastlit může každý

Tak co to vlastně je zač takové Arduino? Vysvětlení není úplně snadné když nevím na jaké úrovni znalostí o počítačích a hardwaru vlasně jste, ale to nevadí Arduino je pro každého. Úplně jednoduše je to malá destička kterou jde na jedné straně připojit do USB portu a na straně druhé třeba k svítivým LED diodám,  servu nebo dipleji. A této malé konstrukci můžete potom vnuknout život krátkým poměrně jednoduchým prográmkem.

Teď popis pro ty kteří už něco podobného viděli a třeba programovali jednočipové procesory Microchip PIC nebo Atmel. Není to vlatně nic nového pod sluncem, jeden procesor Atmel na vývojové desce s USB portem. Ten podstatný rozdíl je v tom, že u Arduina máte jednoduché GUI na programování a hodně zjednodušený programovací jazyk. Nemusíte umět dělat plošňáky ani pracovat s pájkou.

Tak a teď zpět pro začátečníky, pokročilí radu nebudou potřebovat a nebo strpí pomalejší výklad. Jak tedy začít, hlavní bude asi pořízení Arduina. Na eBay je mnoho nabídek na toto téma v nejrůznějších výhodných sadách. Arduino jsem tam koupil i s programátorem (který není pro začátečníky zrovna podstatný) za stejnou cenu kolik by mě Arduino stálo v čechách. Existuje několik verzí které můžete koupit, k jeji popisu se dostanu někdy později, začátečníkům bude vyhovat jakýkoliv model s USB rozhraním, já koupil Arduino Duemilanove(současný model s procesorem Atmega 328). Za svoje peníze dostanete zhruba něco jako na následujícím obrázku. Provedení (barva, rozložení podpůrných součástek) se může v drobných detailech lišit v závislosti na tom kdo je výrobcem.

Arduino duemilanove detail

Na desce najdete USB port (desku lze napájet pro drobné konstrukce z USB a tak není potřeba řešit zdroj), čtyři konektory pro připojení vašich pokusných konstrukcí, resetovací tlačítko, napájecí port(pro konstrukce s větším odběrem) a programovací rozhraní (pro pokročilejší pokusy nebo programování samostaných čistých čipů pomocí programátoru).

Až vám tento balíček přijde domů tak stačí nainstalovat programovací rozhraní které je na stránkách tvůrců systému arduino.cc, dostupné pro windows i pro linux (je vytvořeno v javě). Pro většinu konstrukcí bude vhodné najít v okolí obchod se součástkami, aby jste měli k desce co připojovat.

To by na první článek bylo všechno, ale můžete se těšit na návod jak začít blbnout s nepájivým kontaktním polem a pár svítivími diodami, popis mojí první kontrukce semaforu s 1W tříbarevnou LED na dálkové ovládání a snad i nějaké ty hrátky s modelářským server. Nedočkavci tohle všechno určitě najdou na fórech Arduino.cc

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 3.díl: Software

Dnešní článek bude spíš strohý návod. Rozhodně je mi jasné, že vás to nepotěší, ale instalace byla sérií pokusů a omylů. Napíšu ty body, o kterých si myslím, že jsou důležité. Pokud by vám něco podstatného chybělo můžete mi zkusit napsat a možná najdu další podrobnosti. Bohužel instalaci RAID už nemám v hlavě a moc poznámek k tomu nevzniklo, základem je instalace Ubuntu z alternate CD protože jenom to podporuje instalace RAIDu a LVM. Svoji instalaci jsem udělal tak, že mám dva disky v zrcadle a na tom rozjeté LVM, které mi umožňuje variabilně měnit oddíly.

Zvuk
pro optický digitální výstup  nainstalovat  alsa_drive_linuxant_1.0.19.2_all.deb
 V nastaveni zvuku zvolit pro přehravani HDA NVidia ALC662 digital.  Docela dlouho jsem se trápil s tím, že po startu PC byl zvuk ztlumený MUTE a nemohl jsem přijít na to jak tomu zabránit. Nakonec zabralo myslím přidání řádku "set-sink-mute 0 0" do souboru /etc/pulse/default.pa. Tyhle kejkle jsou, ale podstatné pouze pokud máte v úmyslu používat optický výstup.

Přehrávač zvuku

Jako primární přehrávač používám server MPD. Je to kus prima softwaru, kterým lze přehrávání na mediacentru ovládat po síti pomocí tenké aplikace GMPC. Takže mediacentrum s hudební sbírkou mám napojené na domácí audio systém a na noťasech mám nainstalovné ovládání GMPC. To kombinuju ještě se streamováním hudby pomocí Firefly (mt-daapd) pro případ že bych si chtěl pusiti jinou hudbu do sluchátek na notasu(v Rhytmboxu) a nebo ve vedlejším pokoji.

Malé záludnosti v instalaci MPD
sudo vi /etc/mpd.conf  

nastavit adreářs hudbou

music_directory         "/var/lib/mpd/music"

zakomentovat řádek

bind_to_address                 "127.0.0.1"

Digitální telvize
Pro přehrávání telky jsem koupil PCTV NanoStick DVB-T 73e. Základní instalace je rozumně popsaná v Ubuntu wiki. Nakonfiguroval jsem si k tomu přehrávač Caffeine, který poskytuje docela slušné funkce(timeshift, nahrávání ) s rozumným ovládáním. Zatím se mi nepodařilo rozjet dálkové ovládání, které k tomu přidávají a nemám tušení jestli se to někomu pod Ubuntu povedlo. Dálkáč budu řešit asi samostatně přes LIRC, uvidíme ještě tomu dám nějaký ten pokus.

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 1.díl: Vstupní podmínky

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 2.díl: Hardwarová instalace

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 2.díl: Hardwarová instalace

Nakoupil jsem přesně tak jak je uvedeno v prvním díle seriálu. Marně jsem s pokoušel vybrat case, který by splnil moje nároky na prostorové uspořádání. Asi neexistuje malý hezký case pro HTPC který by nabízel prostor pro dva 3.5" disky. Doma jsem měl DVD přehrávač kterému odešel laser a tak byl už prakticky bezcenný, ale měl hezkou krabici, která hezky ladí k zesilovači. Nezbylo teda než vzít do ruky vrtačku s pilkou a celé to překutit na case pro nové HTPC

Na začátku vypalado DVD Onky vevnitř takhle, pár komponent a spousta volného místa. Hlavní nevýhoda použití takové krabice pro htpc je sousta výstupků a montážních otvourů na nesmyslných místech.

Celou pahorkatinu jsem překryl díky pár hliníkovým profilům a hliníkovému plechu z hornbachu. Hliník se poměrně dobře zpracovává lupenkovou pilkou a cena nepřekrošila 400Kč. Zbylo jenom přesně vytyčit otvory podle Zotac Iontx a disků. Otvory pro základní desku jsem osadil distančními sloupky ze šuplíku, tak aby byla deska dál od hliníkové plotny.

První pohled z boku na tu nádhernou základní desku. Jde trochu vidět i detail distančního sloupku. Připojený drát v pozadí je jenom dočasný startovací vývod. Později jsem vyleptal nový plošný spoj s talčítky tak aby se daly napojit na vývody Zotacu (zatím power a reset, zbytek ještě nevím jak obsloužím, možná arduinem).

Koncový stav se liší vlastně jenom tím, že je tam nainstalovaný i druhý disk pro RAID a SATA kabely. Optická mechanika nebyla v prvotním plánu. Dala by se tam sice nainstalovat slim mechanika na původní šachtu, ale nechtěl jsem za ni vyhazovat peníze. Jediný okamžik kdy jsem potrádal optickou mechaniku bylo při instalaci Ubuntu, ale o tom asi napíšu až v dalším dílu.

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 1.díl: Vstupní podmínky

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 1.díl: Vstupní podmínky

Rozhodnutí postavit sobě počítač na přehrávání filmů ve mě zrálo nějakou dobu. Připojování notebooku k LCD, napojování repráků a ladění hlasitosti dost odrazuje od úmyslu jen tak si pustit film. Je to prostě otrava. Jak to ale vymňouknout aby nový přehrávací stroj sloužil k co nejvíce účelům. Vstupní požadavky byly následující:

  1. přehrávač filmů
  2. přehrávač mp3
  3. systém ovládatelný centrálním dálkovým ovládáním
  4. RAID diskové pole pro kompletní data domácnosti
  5. minimální spotřeba
  6. zabudovaný systém ve skříni u zesilovače, který bude rozumě vypadat
  7. přenos audia do zesilovače optickou cestou

Mnoho požadavků by se dalo vyřešit nějakým standartním produktem, ale diskové pole žádný nenabízí. Pořizovat políčko samostatně jsem opravdu nechtěl a koupit přehrávač jako uzavřený produkt se mi taky nechtělo, na to jsem moc náročný zákazník a mám chuť si s tím pohrát. Věřím že většina by se vydala úplně jinou cestou, ale snadné cesty nevedou nikam a i cesta může být cíl. Uvidíme jestli bude mít tento seriál šťastný konec.

Celé počáteční rozhodování se točilo okolo základní desky, co na ní nebude to se potom bude jenom těžko dohánět. Od zažátku bylo jasné, že půjde o desku ve formátu mini ITX s procesorem Atom. MiniITX proto abych to mohl zabudovat do malé krabice a Atom, kvůli spotřebě a tepelnému výkonu. Tyto podmínky výpěr dost zúžily, do druhého kola prošly základní desky Pegatron a Zotac. Oba výrobci nabízejí dostatečný počet SATA konektorů a optický výstup na zvuk. Základní deska PEGATRON IPX7A-ION- MCP7A-ION vítězila cenou, ale potom jsem našel desky Zotac IONITX. Jejich výběr je podstatně větší a kromě lepšího mechanického zpracování (chladič je přišroubovaný a jde na něj dát ventilátor) nabízí model A i napájení notebookovým zdrojem. Zdroj je součástí balení.

Dlouho jsem se snažil rozluštit co namená označování jednotlivých verzí této základní desky. Je to poměrně snadné desky se dělí na série A – F. Rozdíly těchto sérií jsou snadno dohledatelné na webu Zotacu. Rozhodl jsem se pro sérii A s napájecím zdrojem a wifi, této série jde sehnat i u nás několik verzí A-E, A-B a možná i další. Rozdíl je jediný a to v přiložené napájecí šňůře, verze E je evropská a verze B je britská zásuvka. Nakoupil jsem samozřejmě verzi A-E v brněnském Alfa Computeru, který ji měl skladem.

Zbývá doplnit ještě disky na RAID, ale ty ještě nakoupeny nejsou, prozatím mám vybrány WESTERN DIGITAL Caviar AV Green Power 1000GB. Jejich úsporné schopnosti vyapdají zajímavě, velká vyrovnánvací paměť je taky silným argumentem. Tak uvidíme jak budu spokojen, na discích ten výběr není tak velký a myslím ani rozhodující.

Mediální centrum s Zotac IONITX A-E 2.díl: Hardwarová instalace